Osobně si myslím, že sdílení hudby i filmů by v podstatě mělo zůstat nelegální/trestné. Autorské dílo by mělo být touto formou chráněno. Tím ovšem neříkám, že v podobě v jaké je tomu dnes. Souhlasím v tomto s panem Antošem (Lupa.cz): „Bez ohledu na platné právo celosvětově dochází k přehodnocování přístupu k duševnímu vlastnictví. Změna autorského práva je proto nevyhnutelná.“
To, že je věc snadno přenositelná nebo je nehmotného charakteru pro mě ještě neznamená, že nemá svou vlastní finanční hodnotu (minimálně ve výši nákladů, které do nich autor vložil). Proto by mělo být takové vlastnictví chráněno. V opačném případě dochází k „okrádání“ autora. Autor má imho právo nakládat se svým majetkem jak uzná za vhodné – to, jestli ho bude prodávat napřímo nebo prostřednictvím někoho jiného nebo jestli ho bude zdarma distribuovat.
Mimochodem to hodně souvisí i s tím, že všechno něco stojí. A pro mě je možnost koupit si desku nebo třebas zajít na koncert určitou formou podpory.
A to, že „všichni autoři vlastně kradou myšlenky jiných“? Myslím, že je to trochu postaveno do extrému. Můžu použít nápad, ale pak by s tím měla být spojena adekvátní kompenzace. V případě fotek použitých na tomto blogu je to třeba cena, kterou za ně platím. V případě použití cizí myšlenky je to například použití standardního odkazovacího aparátu nebo žádost k autorovi o použití citace. To, že kultura (tj. svět „vytvořen“ člověkem) je založena na stavění na předchozím a kumulování, na tom nic nemění. Nebudu třebas při použití slova „máma“ nebo „táta“ doživotně uvádět zdroj, od kterého jsem to slovo poprvé použil (Maminka, 1977)… ale to už jsme někde jinde.